Obecně:
Tato aplikace slouží k vygenerování skriptu pro simulaci prostorové dynamiky hmotných těles v gravitačním poli.
Simulační dynamický HTML kód s javascriptem se generuje při načtení stránky PHP kódem běžícím na servru na základě uživatelem zadaných parametrů.
Samotná simulace se potom spouští na počítači koncového klienta. Její rychlost tedy bude záviset na rychlosti počítače a schopnostech
internetového prohlížeče uživatele. Běh simulace byl zkoušen na prohlížečích Opera.
Pro výpočet vzájemných vztahů těles se uvažuje nekonečně rychlé šíření gravitačního pole (zanedbává se zpoždění změny gravitačního pole vlivem přesunu těžiště).
Tělesa se počítají jako hmotné body kromě srážek, kdy se pro jejich dotek uvažuje jejich průměr.
Ukázáním myší na některé objekty se po chvíli objeví krátká textová vysvětlivka funkce objektu.
Klepnutím myší na kruh tělesa se přepne střed pozorování do středu tohoto tělesa.
Tabulka parametrů:
Při prvním načtení skriptu se zobrazí tabulka v této podobě:
Klepnutím na pole Skrýt tabulku zadávací tabulka zmizí, aby uvolnila prostor na obrazovce pro běžící
simulaci. Místo tabulky se v levém horním rohu objeví modře podbarvený čtvereček: . Pokud je čtvereček neviditelný, stačí na něj najet myší, aby se zviditelnil.
Kliknutím na něj lze znovu zobrazit tabulku parametrů.
Klepnutím na pole Návod k použití se zobrazí tato stránka s návodem k použití,
což jsi už velmi pravděpodobně zjistil, anžto tento návod čteš.
Klepnutím na pole Vzory se zobrazí seznam všech XLS vzorů s přednastavenými
počátečními podmínkami simulace, které jsou uloženy na servru jako příklady.
Klepnutím na pole Zvláštní funkce se zobrazí seznam pro
volbu zvláštních funkcí. Viz Zvláštní funkce.
Zadávané obecné parametry:
Data počátečního stavu lze importovat a exportovat do souboru s určitým formátem. Postup je popsán v sekci Import
a Export.
Jinak můžeme data počátečního stavu a parametrů simulace zadávat ručně: Počet = počet těles, která chceme simulovat. To je přirozené číslo nebo nula. Po zvýšení počtu těles se novým tělesům automaticky předvyplní
výchozí hodnoty: nulové vektory rychlosti, souřadnice Y a Z nulové a souřadnice X se přiřadí 40-násobek čísla tělesa. Barva kruhu se tělesu přiřadí
podle čísla tělesa modulo 7 násobeno maximy RGB (tj. 7 nejkontrastnějších barev). Názvům těles se automaticky přiřadí jejich číslo od 0.
Zadáním nulového počtu se smaže nastavení všech těles. Perioda = prodleva mezi kroky simulace v jednotkách milisekund.
(Skutečná simulační perioda pak bude součtem této prodlevy a doby výpočtu jednoho kroku a bude tedy záviset na počtu těles a rychlosti procesoru.) Faktor t = násobitel časové osy. To znamená velikost časového kroku na reálnou jednotku času.
Jestliže zadáme 1s, bude 1 sekunda simulace představovat přibližně 1 sekundu reálného času. Jestliže zadáme 10s, bude 10 simulovaných sekund trvat
přibližně 1 reálnou sekundu. Větší číslo tedy zrychluje simulaci. Je možné zadávat i desetinná čísla, např.: 0.1s. Pak bude simulace 1 sekundy
trvat přibližně 10 sekund. Faktor t lze zadat i záporný. Tím dojde ke zpětnému chování simulace (vektory rychlostí se budou chovat jako opačné). Střed X, Střed Y = souřadnice středu stránky v pixelech, kde chceme mít střed pozorování. Faktor x = násobitel měřítka souřadnic. V měřítku 1 odpovídá 1 pixel na obrazovce dékové míře 1m. Při měřítku 10 odpovídá 1 pixel 10m.
Lze také zdávat desetinná čísla. Pak např. 1 pixel odpovídá 1dm.
Soustav os souřadnic je oritentována následovně:
X→
Y↓
Osa Z se zobrazuje jen jako zvětšení obrázku tělesa a ovlivňuje vzájemné překrývání obrázků. Kladný směr osy Z směřuje do dáli.
Tělesa s menší souřadnicí Z jsou proto v popředí a jeví se větší. Zobrazení neuvažuje perspektivu (osa Z je ve všech bodech kolmá k obrazovce,
takže neovlivňuje zobrazení od X ani Y.)
Srážky – toto je zaškrtávací pole, jímž lze povolit simulaci srážek těles. Pokud není zaškrtnuto, budou se tělesa simulovat jako hmotné body
o nulovém průměru. Nebude tedy nikdy docházet k jejich srážkám. Při simulaci pak existuje určitá malá naděje, že může dojít k singulárním případům,
kdy se dělí nulovou vzdáleností a hodnoty rychlostí a souřadnic pak přejdou do nenumerických hodnot a simulace potom pozbyde smysluplnosti. (Objeví
se hodnoty NaN).
Pokud simulaci srážek povolíme, bude simulace detekovat průnik dvou hmotných koulí, přičemž větší z těles zůstane a menší zanikne. Nové větší
těleso bude mít po srážce hmotnost rovnu součtu hmotnosti obou těles před srážkou (m=m1+m2), stejně tak objem (V=V1+V2) – podle toho se
přepočítá jeho nový průměr. Hybnost tělesa bude po srážce rovna vektorovému součtu hybností obou těles
(
p→
=
p1→
+
p2→
).
(Jde o simulaci dokonale nepružné srážky dvou hmotných bodů. Ve skutečnosti při srážce zbyde část kinetické energie, jež se fyzikálně zčásti
změní v teplo, z části v rotaci nového tělesa a z části dojde k vymrštění menších úlomků do okolního prostoru. Vzhledem k tomu, že průběh těchto
jevů je nám lidem nepředvídatelný, simulace je zanedbává a přebývající energii zahazuje.)
Řádek v tabulce, jenž náleží zaniklému tělesu, se na začátku zvýrazní červeně a vynuluje se hmotnost a rychlost tělesa. Pokud bylo toto těleso
nastaveno jako střed pozorování, pak pravděpodobně bod pozorování uletí pryč od ostatních těles, jelikož se pozorování přestane pohybovat.
Autodt – toto je zaškrtávací pole, které povoluje automatické přizpůsobení velikosti simulačního kroku času v případě přiblížení
kterékoli dvojice těles na vzdálenost, kdy by hrozilo přeskočení tělesa skrz druhé těleso vlivem velikosti simulačního kroku. Automatické
přizpůsobení simulačního kroku funguje tak, že spočítá minimální čas do možné srážky dvou těles vzhledem k jejich vzájemné vzdálenosti a součtu
velikostí jejich rychlostí. Tento čas se vydělí čtyřmi a pokud je menší než předvolený simulační krok času dt , pak se pro další simulační
krok použije tento čtvrtinový čas do hypotetické srážky těles. Tento čas se zobrazí v poli dt a toto pole se podbarví červeně. Po pominutí
těchto kritických podmínek se simulační krok vrátí zpět do předvoleného kroku. Uložit = tlačítko pro uložení hodnot v tabulce. Hodnoty se uloží do tak zvaného session. To je soubor, který je svázán s prohlížečem
uživatele pomocí jedinečného identifikátoru uloženého v cookies. Každý uživatel v každém prohlížeči má uloženo právě jedno nastavení.
Uložení hodnot lze vyvolat pouze pokud simulace neběží! Neboť jinak za běhu není možné rozhodnout, jaké hodnoty se mají uložit, když se neustále
mění. Uložení hodnot lze vyvolat stisknutím tlačítka Uložit nebo alternativně také stisknutím enter po vložení kterékoli hodnoty do
tabulky. Jestliže je prohlížeč internetu nastaven tak, aby zachovával cookies i po zavření prohlížeče, pak nejspíše uvidíte naposledy uložené hodnoty
z tabulky ještě 24 hodin po posledním načtení stránky i po vypnutí prohlížeče. Jestliže prohlížeč cookies po vypnutí smaže, zobrazí se při příštím
otevření prázdná tabulka jako na začátku. Zobrazit = tlačítko pro zobrazení rozložení těles po změně některého parametru bez uložení dat. Toto tlačítko pracuje i při běžící simulaci.
Je možné jím měnit nastavení simulačních parametrů za běhu (časový krok, faktoru t času, faktor x měřítka...) Funkce Zobrazit se také vyvolává
po stisknutí enter na kterémkoli zadávaném parametru v tabulce. Spustit = tlačítko pro spuštění simulace. Po spuštění simulace se tlačíko změní na tlačítko Pozastavit. Pozastavit = tlačítko pro pozastavení běhu simulace. Po pozastavení simulace se tlačítko změní v Pokračovat. V tomto stavu lze
také parametry z tabulky uložit do sessionu. Pokračovat = tlačítko pro pokračování pozastavené simulace.
Reset = tlačítko pro návrat parametrů do počátečních podmínek simulace. Tímto tlačítkem ovšem nelze obnovit těleso, které zaniklo srážkou.
Simulaci lze také jednoduše zrestovat obnovením nebo-li znovunačtením stránky (F5). Pozor, znovunačtením stránky pomocí F5 dojde k opakovanému
vyvolání speciální funkce, která generuje při každém zavolání náhodné volby parametrů, pokud bylo předchozí operací vyvolání této funkce. Po vyvolání
zvláštní funkce se proto doporučuje hodnoty uložit.
Zobrazované obecné parametry:
V dolní části tabulky se během simulace průběžně zobrazují následující informační hodnoty.
Za polem Celkem celková hmotnost v jednotkách kilogramů. Ta je součtem hmotností všech těles simulované soustavy.
Souřadnice X , Y a Z pozorovacího bodu. t = okamžitá hodnota simulačního času od počátku simulace. V každém kroku se k t přičte dt .
dt = okamžitý časový krok minulého simulačního cyklu. Vypočítává se podle vztahu dt=Perioda/1000[ms]*Faktor t.
Parametry těles:
Pro každé těleso lze zadávat následující parametry:
Zvláštní funkce
Z horního řádku tabulky lze vyvolat položkou Zvláštní funkce. Tyto funkce vznikly řízenou evolucí za účelem zkoumání hypotézy velkého třesku
s všelijakými počátečními simulačními stavy.
Následují funkce pro import, export a automatické vygenerování všelijakých náhodných počátečních uspořádání:
Import XLS souboru
Pro import slouží následující pole pro upload (nahrání) importovaného souboru:
Tlačítkem Vybrat (případně Browse - podle verze tvého prohlížeče internetu) si vyber soubor z tvého počítače.
Tlačítkem Import dojde k odeslání souboru na servr a naimportování parametrů do simulace. Pokud při importování byla nalezena nějaká
chyba v datech souboru, vypíše se na prvním řádku chyba importu.
Export XLS souboru
Spuštěním této funkce se vyexportují všechny parametry počátečního stavu simulace do textového souboru s příponou XLS.
Data v souboru jsou oddělená pouze tabulátory a odřádkováním.
Funkce 1: Rozmístění daného počtu těles po kruhu s osou X=Y=0, rovnoměrně náhodným úhlem a rovnoměrně náhodnou vzdáleností od středu v rozsahu Rmin až Rmax,
rovnoměrným rozptylem těles v ose Z, rovnoměrným rozptylem hmotnosti mmin až mmax a maximálním průměrem.
Zadává se: minimální a maximální hmotnost, maximální průměr (přepočítá se podle hmotností), minimální a maximální vzdálenost od středu, rozptyl těles v ose Z, souřadnice středu kruhu.
Funkce se aplikuje na všechna vytvořená tělesa v tabulce. Nastavení původních rychlostí těles zůstane zachováno.
Obálka těles pak tvoří meziválcí:
Funkce 2: Rozmístění daného počtu těles po kouli s daným středem, rovnoměrně náhodně po povrchu s rovnoměrným rozptylem vzdálenosti od středu v rozsahu Rmin až Rmax,
rovnoměrným rozptylem hmotnosti mmin až mmax a maximálním průměrem.
Zadává se: minimální a maximální hmotnost, maximální průměr (přepočítá se podle hmotností), minimální a maximální vzdálenost od středu,
souřadnice středu koule. Nastavení původních rychlostí těles zůstane zachováno.
Obálka těles pak tvoří mezikoulí:
Funkce 3: Volba rychlostí všech těles směrem od středu v rozsahu velikostí vmin až vmax.
Zadává se: střed, minimální a maximální velikost rychlosti. Funkce se aplikuje na všechna vytvořená tělesa v tabulce.
Funkce 4:
Nastaví všem tělesům rychlost kolmo na průvodič k těžišti soustavy tak velkou, aby měla kolem celkové hmotnosti ostatních těles soustředěné v těžišti
kruhovou oběžnou dráhu. Osa rotace bude vycházet z osy Z. Neznamená to, že tělesa budou mít kruhovou oběžnou dráhu.